<< Klikněte pro zobrazení obsahu >>  INTERNÍ VERZE  [Úvodní stránka]  Věcná část > Charakteristika zájmového území > Historie zájmového území

Historie hospodaření v nivě Dyje

Nejteplejší nížinné oblasti jižní Moravy patří k nejstarším sídelním oblastem v České republice. Jižní Morava, na jejímž teritoriu leží Břeclavsko, patří ke středodunajskému prostoru, v němž se po celý pravěk prolínaly jednotlivé archeologické kultury už od staršího paleolitu. Příhodné podnební, ale i půdní podmínky vedly k příchodu prvních zemědělců podél tohoto evropského veletoku do dnešní vídeňské pánve a podél dunajských přítoků i severním směrem na dnešní jižní Moravu.

Řeka Dyje tvořila páteř sídelních struktur již od starší doby kamenné. Do blízkosti řek umísťovali svá sídla první lovci, rybáři a sběrači, kteří z počátku zasahovali do přírodního prostředí jen omezeně. Neolitická revoluce, spojená se šířením zemědělství, uskutečnila zásadní průlom do vztahu člověka s přírodou. Ani neolitické kultury však neopouštěly říční břehy, jak dokazují četné archeologické nálezy z tohoto období. V mladší a pozdní době kamenné se asi polovina sídlišť na Břeclavsku nacházela v nivách. Jednotlivé osady se svým hospodářským zázemím (tj. včetně odlesněných ploch polí a luk) ležely průměrně 1,35 km (v mladší) a 2,38 km (v pozdní době kamenné) od sebe.

Říční niva byla hustě osídlena i v době bronzové. Průměrné vzdálenosti mezi jednotlivými sídly se v té době ještě zmenšily a činily pouze asi 1 km. V dobách největšího zalidnění se sídliště prvních zemědělců pomalu začala vzdalovat od vody, avšak až do příchodu prvních Slovanů většina sídel byla skutečně na březích rek. V nivě Dyje ležela i známá slovanská velkomoravská hradiska Strachotín, Pohansko u Nejdku a Pohansko i řada dalších menších sídel.

V té době byl vodní režim na dolním toku řeky Dyje během celého roku víceméně vyrovnaný. K záplavám docházelo jen zřídka a omezovaly se na bezprostřední okolí říčních koryt. Terénní reliéf se vyznačoval mnohem vyšším stupněm členitosti. Tůně a mrtvá ramena řek ostře kontrastovala s vysokými písečnými dunami, jež byly v pozdní době ledové vyváty ze štěrkopísku říčních teras (hrúdy). Rozlehlé duny měly v době osídlení nivy důležitý hospodářský a obranný význam. Niva byla do značné míry odlesněná; byla zde sídla, pole, louky i lesy. O těchto lesích se můžeme domnívat, že příliš nepřipomínaly dnešní lužní lesy. Střídaly se zde spíše háje a teplomilné doubravy. Pouze v okolí mrtvých ramen byl zřejmě vyvinut měkký luh s vrbami a topoly.

Raný středovek přinesl technické a organizační novinky, které umožňovaly zemědělství i ve vyšších polohách a vedly k růstu lidské populace, což znamenalo rozšiřování sídel do výše položených oblastí. Budování nových sídel provázelo rozsáhlé odlesňování hraničních hvozdů. Důsledkem odlesnění pak byla prudká změna odtokových poměrů. Odlesněná krajina ztratila dřívější retenční kapacitu a přestala zadržovat přívalové srážky. Toto vedlo ke vzniku záplav. Jejich vzrůstající intenzita učinila již v 11. a 12. století nivu neobyvatelnou. Původně členitý povrch nivy postupně vyplnila mohutná vrstva povodňových hlín. Písčité duny byly zřejmě z větší části rozplaveny, jen vrcholky některých z nich vystupují dosud v podobě tzv. hrúdů ze zarovnaného povrchu nivy.

Nová situace vedla k tomu, že lidská sídla bylo nutno přestěhovat do příznivějších poloh. Jak dokládají archeologické nálezy, středověké a novověké osídlení nivy Dyje bylo podstatně řidší než dřívější. Také hospodaření v říční nivě se muselo přizpůsobit novému vodnímu režimu. Na mnoha dříve odlesněných místech se zřejmě znovu rozšílil lužní les. Území nivy tak zůstalo především hospodářskou základnou sídel. Vzhledem k charakteru přírodních podmínek odtud skoro zmizela pole a nahradily je hlavně louky.

Během středověku a počátkem novověku nastalo v nivě mnoho proměn. Řeky často měnily svá koryta, rychle se vytvářela a zanikala mrtvá ramena. Teprve první technické zásahy, ať už zde nebo výše v povodí, přispěly paradoxně k určité stabilizaci stanovištních podmínek (režim každoročních, dosti pravidelně se opakujících záplav). Tento stav trval až do velkých vodohospodářských úprav. S postupnou industrializací zájmového území, s nárůstem populace a tím většími nároky na rozsah a kvalitu zemědělské půdy a lesní hospodaření, byly započaty i vodohospodářské úpravy na řece Dyji a dalších vodních tocích v zájmovém území.